Hlavní funkcí imunitního systému je obrana organizmu proti cizorodým látkám, kterými mohou být například cizorodé mikroorganizmy,
jako jsou viry, bakterie, houby, červi, případně prvoci, případně jejich toxiny a jiné látky s nežádoucím účinkem na organizmus.
Mechanizmy buněčné imunity působí proti látkám, které mají charakter antigenu nebo antigen nesou na svém povrchu.
Imunitu můžeme rozdělit na specifickou a nespecifickou, podle toho, zda působí na konkrétní antigen nebo nespecificky v obraně organizmu.
Mechanizmy nespecifické imunity spočívají ve vrozených reakcích, kterými se organizmus brání proti vniknutí infekce do organizmu.
Patří sem jak bariérové mechanizmy (například neporušená kůže či sliznice trávicího traktu, na jejímž povrchu je vrstva hlenu, ve kterém jsou přítomny protilátky (specifická imunita), různé baktericidní látky případně bakterie samotné (tělu vlastní či dodané v podobě krmných doplňků = probiotické),
které působí též proti adhezi nepřátelských bakterií. Hlen společně s cizorodým materiálem může být z organizmu odstraňován řasinkami na slizničním epitelu, případně obrannými mechanizmy organizmu – kašel, průjem apod.
K mechanizmům nespecifické imunity patří i tzv. pyrogeny, látky, jejichž působením se zvyšuje tělesná teplota (kterou se likvidují cizorodé organizmy).
Jedná se o látky bílkovinné povahy v krvi, které po aktivaci vedou k poškození buněčné membrány cizorodých organizmů a jejich likvidaci.
Dalším mechanizmem nespecifické imunity je fagocytární schopnost leukocytů (granulocytů) a monocyto-makrofágového systému.
Tyto buňky jsou schopny pozřít cizorodé látky a poté je likvidovat. Specifická imunita je reakce organizmu namířená proti konkrétnímu antigenu,
se kterým se organizmus již v minulosti setkal. Je zajišťována lymfocyty, buď B-lymfocyty, které se vyvíjejí v plazmatické buňky a tvoří protilátky,
nebo T-lymfocyty, které zajišťují buněčnou odpověď.
Imunitní systém a krmné doplňky
K látkám, které mohou ovlivnit imunitní systém, patří například vitaminy, mastné kyseliny a to jak nasycené, tak nenasycené, největší efekt mají polynenasycené mastné kyseliny. Imunitní systém ovlivňují samozřejmě též aminokyseliny, oligopeptidy a látky bílkovinné povahy, nukleotidy,
dále minerály, stopové prvky, oligo a polysacharidy včetně vlákniny. Imunitní systém pochopitelně ovlivňují všechny živé mikroorganizmy,
které na hostiteli parazitují, způsobují nemoci, nebo které s ním žijí v symbióze, tzn. saprofytické bakterie, kvasinky, houby,
různé rostlinné i živočišné produkty.
Vitaminy a stopové prvky
Vitaminy jsou organické substance, které jsou nezbytné pro funkci organizmu a jsou potřebné v malých množstvích, které si většinou organizmus nedokáže sám vyrobit v dostatečném množství, a musí je tedy získat.
Jsou rozděleny podle biologické aktivity, nikoliv podle chemické struktury a jsou řazeny dle abecedy podle data objevu.
V organizmu mají různou funkci, např. se jedná o hormon (vitamin D), kofaktory různých enzymů (koenzymy), vitaminy B-komplexu,
antioxidanty (vitaminy C & E), případně mají další funkce. Vitaminy ovlivňují imunitní reakci organizmu, především cestou T-helper lymfocytů, hypovitaminóza vitaminu A či C může působit imunosupresivně a jejich suplementace vede ke zlepšení funkcí organizmu. Vitamin E působí jako antioxidant,
případně modulátor zánětlivé reakce, podobně jako stopový prvek selen. Ze stopových prvků se na podpoře imunitních funkcí podílejí i zinek, měď, mangan, křemík a molybden.
Všechny tyto látky působí jako antioxidanty, případně jako součást antioxidačních enzymů, proto je jejich působení na imunitní systém protektivní.
Vzhledem k tomu, že imunitní systém obsahuje vysoké množství kyseliny arachidonové (ARA) a eikosapentaenové (EPA),
které dohromady vedou ke vzniku velkého množství volných radikálů.
Pokud se týká esenciálních mastných kyselin (EFAs = essential fatty acids), jedná se o mastné kyseliny, které není organizmus schopen vyrobit sám,
a proto je nutný jejich příjem v KD.
Rozdělují se na n-3 mastné kyseliny, které vycházejí z kyseliny linolenové, a n-6 mastné kyseliny vycházející z kyseliny linolové.
Dříve uváděné n-9 mastné kyseliny vycházející z kyseliny olejové jsou pro organizmus také nepostradatelné,
ale zjistilo se, že si je v malém množství organizmus dokáže syntetizovat, a proto je technicky mezi EFAs nelze řadit.
Z kyseliny linolenové (resp. alfa-linolenové = ALA) syntetizuje organizmus další mastné kyseliny nutné pro své funkce, a to eikosapentaenovou (EPA)
a dokosahexaenovou (DHA) kyselinu, ale jen v malém množství uvádí se že jen do 2%. Omega-3 mastné kyseliny se podílejí na stavbě buněčné membrány,
ta se stává elastičtější, tím zlepšují mikrocirkulaci a přívod kyslíku do tkání (z důvodu lepší deformability erytrocytů).
Nedostatečný přívod n-3 MK způsobuje nedostatečný růst, nervové i psychické poruchy, zvýšenou trombotickou aktivitu.
Omega-3 i omega- 6 MK mají více nenasycených dvojných vazeb, proto jsou označovány jako polynenasycené mastné kyseliny.
Konzumace omega-3 - EPA & DHA přispívá k omezení vzniku dlouhodobého zánětu a tlumení alergických reakcí.
Působí vazodilatačně a snižují shlukování krevních destiček.
Eikosanoidy vycházející z kyseliny arachidonové (n-6 MK) vyvolávají silnější zánětlivou odpověď, než eikosanoidy vzniklé cestou n-3 MK.
Autor: Darina Řízková Horáková - za společnost DromyVet s.r.o.
Články a příspěvky jsou před šířením a zveřejňováním chráněny autorským zákonem.
