Vápník neboli kalcium (Ca) se v přírodě vyskytuje především ve formě uhličitanu vápenatého.
Jde o sloučeninu prakticky nerozpustnou ve vodě. Proto musí být v těle vždy přeměněna, aby mohl být vápník organismem využit.
Vstřebávání vápníku výrazně podporuje vitamín D a laktát.
Výsledky výzkumu naznačují, že vedle vstřebaného obsahu vápníku je velice důležitá schopnost organismu jej zabudovat do kostí.
Zde hraje velice důležitou roli současný obsah hořčíku, manganu a fosforu.
Aby tělo mohlo zabudovat vápník přijatý v krmné dávce do kostí, musí mít současně k dispozici oba poslední zmíněné prvky,
neboť dostatečný příjem fosforu je pokryt obsahem v běžně konzumované stravě. Tělo si pečlivě hlídá množství vápníku v tělních tekutinách
a jakýkoliv nedostatek okamžitě řeší jeho odebráním z kostí. Pokud je k dispozici nemá, nemůže přijatý vápník zabudovat
a takto lze poměrně snadno vyvolat v průběhu růstu skeletální deformace.
Nezapomenu zmínit, že i hormonální nerovnováha v těle u březích a laktujících fen, má za následek intenzivnější uvolňování vápníku z kostí,
než je jeho zpětné zabudovávání z krmné dávky.
Pro výrobu krmiva a krmných doplňků se používá celá řada sloučenin. Nejčastěji se používá forma uhličitanová.
Vstřebatelnost uhličitanu vápenatého z dolomitů, je poměrně nízká a pohybuje se v rozmezí 1,6 až 3,2 %.
Tato forma vápníku je silně závislá na obsahu kyseliny v žaludku a tudíž u konzumace krmného doplňku či krmiva je tato forma vápníku téměř neúčinná. Nejméně vstřebatelnou formou je síran vápenatý, jeho vstřebatelnost je nižší než 1,4 % a vykazuje dráždivý a projímavý účinek.
Nejlepší formou příjmu vápníku v krmivu a krmných doplňcích je organická forma laktátu a citrátu, glukonátu jehož potenciální vstřebatelnost je vyšší
než 38 % a metabolická využitelnost při zabudování vápníku do kostí je vyšší než 90 %.
Z těla se vápník vylučuje hlavně stolicí (asi 80%), částečně močí a v menší míře i potem (asi 5-8%). Vylučování potem výrazně stoupá při intenzivní fyzické námaze.Naopak zvýšené vylučování močí lze zaznamenat při konzumaci potravy bohaté na bílkoviny. Biochemická aktivita vápníku, obsaženého v tkáňových tekutinách, spočívá především v mechanismu srážení krve. Napomáhá taktéž udržování chemické rovnováhy a ovlivňuje přenos nervových vzruchů.
Rozhodující mírou se podílí na kontrakci svalových vláken. U kosterního svalstva vzniká stah jako důsledek vazby vápníku na bílkovinu, nazývanou troponin C, u hladkého svalstva pak na bílkovinu kalmodulin. Kromě toho má komplex vápníku s kalmodulinem určitou úlohu při růstu buněk a reguluje aktivitu celé řady enzymů v játrech, ledvinách, slinivce, srdci, mozku, ve spermiích, krevních destičkách a mnoha dalších.
Vysoký příjem vápníku v krmné dávce je často spojován se zvýšeným výskytem skeletálních problémů, zejména osteochondrózy (narušené zrání kloubních
a růstových ploch a narušená endochondrální osifikace). Incidence skeletálních problémů je ovlivněna plemenem a obsahem vápníku v potravě.
U obřích plemen mohou být skeletální deformace odhaleny zejména na rentgenových snímcích, pořízených ve věku 15 - 21 týdnu.
Tyto změny nebývají vždy spojeny s klinickými problémy a postupně mohou vymizet. Bylo prokázáno, že rovněž účinek vysokého příjmu vápníku je ovlivněn plemenem psa a štěňata obřích plemen jsou k rozvoji skeletálních problémů náchylnější.
Tělesná hmotnost psa dosažená v dospělosti je daná především genetickými faktory. Rychlost růstu psa může být ovlivněna výživou.
Je-li příjem energie příliš nízký, bude rychlost růstu opožděna.
V případě, že energetický deficit není příliš výrazný, může pes stále dosáhnout své normální tělesné hmotnosti, ale dojde k tomu o něco později.
Příliš vysoký příjem energie naopak rychlost růstu uspíší, pokud nechybí některé živiny. V několika pokusech bylo demonstrováno předávkování energií,
které zvyšuje výskyt skeletálních deformací (osteochondrózy, dysplazie kyčelních kloubů). V této souvislosti v uvedené studii nebyla zjištěna zvýšená incidence skeletálních problémů u psů,krmených ad libitum, ve srovnání se psy krmenými odměřenými dávkami.
Příliš vysoký příjem energie v mladém věku, však souvisel s dalšími riziky, jako je obezita, u které se ve vyšším věku psa prokázalo mechanické zatížení kostry, které mělo za následek zvyšující incidenci skeletálních deformit a zvýšené riziko kyčelní dysplazie.
Za nevhodné lze považovat doplňkovou léčbu formou krmných doplňků obsahujících vápník ve formě uhličitanu vápenatého
s přísunem vysokého obsahu kyseliny L askorbové, neboli vitaminu C.
Tato kombinace sice vede k podstatnějšímu zvýšení obsahu vápenatých iontů v tělních tekutinách, současně však vede také ke zvýšení obsahu kyseliny šťavelové. Paradoxně se tak podporuje tvorba stabilních ledvinových kamenů a vážný nedostatek vápníku.
