Ačkoliv se s rozšířením kompletních průmyslových krmiv zdálo, že domácí příprava krmení pro psy ztrácí význam,
v posledním desetiletí je možné ve vyspělých zemích pozorovat trend nárůstu počtu chovatelů, kteří si zvolili přípravu domácí dávky
buď jako jediný zdroj krmení, nebo jako doplněk k podávaným průmyslovým krmivům.
Jedním z faktorů zvyšujícího se zájmu o domácí přípravu krmiva, může být i určité snížení důvěry k průmyslovým krmivům
po rozsáhlém skandálu s kontaminací melamin kyanurátem v roce 2007, který byl provázený stažením z trhu celé řady renomovaných značek.
Podle průzkumu provedeného v USA a Austrálii v období před touto událostí dostávalo doma připravovanou stravu v množství minimálně 50 %
z celkového denního příjmu méně než 3 % psů,asi u 7 % tvořila minimálně polovinu z jejich celkového příjmu a 30,6 %
dostávalo domácí suroviny pouze jako přídavek k základnímu krmivu.
Průzkum provedený v nedávné době v Německu ukázal, že téměř 8 % psů zde bylo krmeno výhradně doma připravovanou stravou a 35 %
kombinací průmyslového krmiva s domácími surovinami. Domácí dávky pro psy mohou mít různé složení, lišící se podle příslušných zaměření a trendů.
Je možné rozdělit je do dvou základních skupin na tradiční dávky (vařené) a syrové diety.
Tradiční domácí dávky obsahují převážně tepelně upravené suroviny,ale mohou obsahovat některé složky i v syrovém stavu.
Jejich složení, vychází z přesvědčení, že pes je všežravec nebo fakultativní masožravec, jehož trávicí systém se přizpůsobil stravě člověka
a proto jsou jeho potravní nároky poněkud jiné než u vlka. Tomu odpovídá i vyšší zastoupení rostlinných produktů včetně obilovin.
s malým nebo dokonce žádným zastoupením rostlinných složek. Všechny součásti potravy se podávají v syrovém stavu,
aby se co nejvíce přiblížily krmení volně žijících vlků, obiloviny se nedávají vůbec nebo v zanedbatelném množství.
Syrovým dietám, které v poslední době získávají mezi chovateli stále větší popularitu, bude věnována samostatná kapitola.
K výhodám doma připravovaných dávek patří známé surovinové složení, použité suroviny bývají obvykle zpracovány šetrnějším způsobem
než při průmyslové výrobě. Neobsahují žádné konzervanty, barviva ani další chemické látky (s výjimkou možných reziduí ve výchozích složkách),
ve srovnání s průměrnými suchými krmivy mívají vyšší podíl zdrojů živočišných bílkovin a obvykle jsou i chutnější.
Nevýhodou domácích dávek je jejich náročnější příprava a skladování surovin.
Snadno podléhají zkáze, proto je nelze připravovat do zásoby, pokud se nezajistí jejich okamžité zchlazení nebo zmrazení.
Doma připravované dávky kladou větší nároky nejen na čas, ale také na znalosti a zkušenosti majitele.
Často bývají nutričně nevyvážené, protože připravit vyváženou domácí dávku tak, aby odpovídala potřebám psa,
je poměrně náročné a vyžaduje nemalé znalosti z oblasti výživy.
Základ krmiva
(svalovina, vnitřnosti, ryby, vejce, mléčné výrobky). Na doplnění se přidává rostlinný příkrm,
který poskytuje zdroj stravitelných sacharidů a vlákniny. Ten se obvykle skládá z vařených obilovin a z vařené či syrové zeleniny.
Vzájemný poměr mezi rostlinnou a živočišnou složkou se může podle různých doporučení lišit.
Někteří nutriční odborníci doporučují jeden díl masa a dalších živočišných produktů (tj. 25–30 %) na dva až tři díly rostlinného příkrmu,
tedy poměr 1 : 2–3. Podobný poměr býval doporučovaný i ve starší české literatuře v době,
kdy u nás nebyla dostupná průmyslová krmiva a psi se krmili pouze domácí stravou.
Poměry a %
jiní autoři ale doporučují poněkud vyšší podíl živočišných produktů v poměru 1:1 s rostlinnou přílohou nebo i více.
Naše doporučení, vyplývající ze zkušeností s přípravou domácích dávek u psů, je zařadit u dospělých psů 40–60 % surovin živočišného původu,
pouze v indikovaných případech, kdy je vyžadovaná menší koncentrace proteinů, snížit tento podíl na 20–30 % z celkové dávky.
U pracovně zatěžovaných psů, březích a kojících fen a u rostoucích psů by mělo být zastoupeníživočišných složek asi 60–70 %.
Nároky na podíl živočišné složky se mohou individuálně lišit.Většině psů vyhovuje, pokud živočišné složky tvoří minimálně ½ z celkové dávky,
u některých, ale může být vhodnější vyšší podíl rostlinného příkrmu.
Jak na to?
Jestliže se psům podávají kosti, musí být vždy syrové.
Obiloviny a luštěniny musí být vždy vařené nebo jinak tepelně upravené, zeleninu je možné dávat vařenou i syrovou.
Některé druhy zeleniny (brambory, květák, brokolice, dýně) je lepší povařit kvůli vyšší stravitelnosti a kvůli obsahu antinutričních látek.
Pokud součástí dávky nejsou kosti v dostatečném množství, musí se vždy doplnit zdroj vápníku.
Většina složek domácí dávky obsahuje značné množství fosforu a málo vápníku.
Dospělí psi potřebují doplnit asi 0,8 až 1 g vápníku na 0,5 kg krmné dávky, poměr vápníku a fosforu by se měl pohybovat v rozmezí 1–2 : 1.3.
Vyvážení krmných dávek - problém?
Hlavním problémem při sestavování domácích dávek je jejich správné živinové vyvážení. Studie, které se zabývaly hodnocením doma připravovaných dávek různého složení, zjistily nedostatky v obsahu minerálních látek a vitamínů, s nejčastějšími deficity v obsahu vápníku, zinku, mědi, cholinu, vitaminu D a E.
Proto je třeba při přípravě domácích dávek pro psy zajistit kromě přídavku vápníku a případně i fosforu také dotaci stopových prvků a vitaminů,
nejlépe vhodným komplexním doplňkem.
Je třeba počítat s tím, že doma připravovaná dávka nebude nikdy dokonale vyvážená ve všech složkách a ani to není nezbytně nutné.
I když se jedná o dávku sestavenou nutričním specialistou podle oficiálních norem, skutečné složení použitých surovin může být značně variabilní.
Tento nedostatek je třeba vyrovnat dostatečnou pestrostí používaných surovin, které psovi zajistí širší spektrum potřebných živin.
Organismus se dokáže dobře vyrovnat s krátkodobým nedostatkem nebo přebytkem živin, déle trvající dysbalance
se ale vždy po určité době projeví na zdravotním stavu.
Cílem by měla být dávka živinově vyvážená minimálně v každém 1-2týdenním období.
Autor: MVDr. Jan Šterc, Ph.D.
