Nepřiměřené působení na organismus má i při sportu i rekreaci několik podob.
Akutní úrazy způsobuje maximální, ale často i rekreační fyzická zátěž, často se podceňuje či dokonce zcela pomíjí další možnosti systémových poruch. Jedná se zejména o chronická onemocnění všeho druhu a ve sféře traumatologie pak o takzvaná mikrotraumata.Ta se stávají v poslední době zvláště při honbě za rychlými výsledky skutečným problémem, který má dalekosáhlé důsledky.
Úrazovost ve sportu je problém, protože bezprostředně vyřazuje nejen vysoce zatěžované koně, ale trápí i ty rekreační. V akutní fázi řešíme aktuální stav jedince, ale již podstatně méně se zabýváme jeho budoucností. Zvládnutí opakovaného výkonu se pokládá za překonání vzniklého zdravotního postižení, ale to ještě neznamená, že se daný problém spravil a tento „úspěch“ se pak neprojeví později.To platí pro všechny kategorie koní, bez ohledu na využití.
Zatímco úraz je zřetelný a dokážeme odhadnout jeho rozsah, mikrotrauma se často podcení.
To vede dříve nebo později ke vzniku chronických škod. Otázkou zůstává pouze kdy a v jaké intenzitě se škody projeví.
co je mikrotrauma?
Jedná se o stav, kdy současná výkonnost neodpovídá požadovanému výkonu a dojde k selhání tkáně. Pokud je tento stav ve velkém rozsahu, vzniká úraz, pokud v menším, pak máme před sebou lokální přetížení - tzv. mikrotrauma. Vznik mikrotraumat, je minimální přesáhnutí lokální kapacity s mechanickým poškozením, nebo opakovaným zatěžováním na úrovni maxima i submaxima a vznikem pozvolně nastupujících patologických změn, které vzniknou buď malým přímým úderem, úrazem, trhem i tahem, nebo opakovaným přesahováním výkonnosti.
Faktory podílející se na vzniku mikrotraumat:
Přizpůsobení: postupným připravováním organismu jako celku a tím i jednotlivých tkání na prováděnou zátěž.
Přetěžování: vyvolání vnitřní mikrotraumatizace tkáně v důsledku opakovaného zatížení na maximální úrovni,bez adekvátní možnosti regenerace.
Lokální reakce: důsledek přetížení nebo neadekvátního opakovaného zatížení. Bezprostředně se objeví relativně malá lokální bolestivost s minimální změnou tvaru. To, co se změní je právě tím největším nebezpečím. Postižená tkáň, je různě veliká a mění samozřejmě i svou funkci. Vznikne tak potřeba upravit činnost svalu, podkoží, ale i kůže, či jiných struktur. Uvedeme-li příklad svalu - postižené vlákno má sníženou funkci stahu a uvolnění. Pokud se nejedná o jeho přetržení, zareaguje na impuls zkrácením nebo plným výpadkem. Pro okolní tkáň je to signál, že musí nahradit funkci vlákna postiženého. Vznikne tak bludný kruh, kdy zdravá tkáň zaskakuje za nemocnou a vykonává její funkci, ale dříve nebo později musí dojít k selhání.
Posléze dochází k přetížení zejména v úponových oblastech svalu. To vše dává podklad pro vznik plně patologické reakce. Uvedený mechanismus zákonitě vytváří náhradní pohybová spojení a vzniknou většinou nové, bnežádoucí pohybové stereotypy. Výsledkem je pak porušení přirozené schopnosti pohybu či jiné aktivity, ale taktéž snížení funkce jak současné tak i budoucí.
Nelze ale pomíjet i psychologický odraz těchto procesů, zejména pak podvědomý, ale často i vědomý odpor k některým pohybům v postižené oblasti.
Čím je jedinec mladší, tím rychleji se tento způsob vyrovnání s traumatem upevní.
Odstranění důsledků trvá třikrát déle než jeho vznik
Majitel, jezdec či trenér zná stav svého koně a pozná velmi dobře snížení výkonnosti. Pozorování, vycházející ze znalosti daného jedince, by měla být spolehlivou i cílenou prevencí. To platí jak pro skutečná traumata, tak i pro mikrotraumata.
Obecně platí pro všechny koně - drobná pohmoždění kůže, podkoží a zejména pak svalové tkáně nemusí bezprostředně neomezit výkon, ale mohou výrazně ovlivnit mechaniku. Pokračuje-li kůň s takovýmto zraněním v přípravě, zvětší a změní se nejen poškození tkáně, ale i celkový pohybový projev. Bolest je i tady, jako všude jinde, nesmírně cennou zbraní organismu. Varuje nás, že něco není v pořádku. Pokud ji odstraníme farmakologicky, tlakem nebo chladem, pak se zbavujeme varujícího efektu. Může pak snadno dojít k dalšímu poškození a ke změně mikrotraumatu na trauma.
Zásady, které mohou snížit riziko mikrotraumat:
- Důsledně upřednostňovat pozvolný trénink, před maximální zátěží a místním zatěžováním.
- Zařazovat do všech rekreačních i do závodních aktivit kompenzační činnosti tak,
aby se omezilo riziko nerovnováhy v důsledku jednostranné a jednotvárné zátěže. - Důsledně dodržovat postup tréninku, zejména vždycky vycházet ze zásady nárůstu kvality před kvantitou.
- Provádět důkladnou přípravu organismu na zátěž.
- Důsledně léčit a doléčit všechna poranění, včetně minimálních mikrotraumat.
- Do procesu tréninku i závodění zařadit jako jeho nedílnou součást regeneraci.
