Silice jsou velmi rozmanitou skupinou látek. Jednotná definice jejich chemické podstaty je proto dosti složitá. Lze snad říci, že silice jsou směsi ve vodě obtížně rozpustných, lipofilních, prchavých látek, které jsou často vonné, ale mohou být též bez vůně. Silice jsou obsaženy v mnohých rostlinných drogách a patří k významným léčivům.
Silice jsou tedy těkavé lipofilní látky. Jsou nejčastěji bezbarvé, přičemž oxidací během skladování mohou tmavnout. Některé silice jsou však zbarvené přirozeně: žlutá je silice hřebíčková (Oleum caryophylli), zelenkavou až modravou barvu mívají silice, obsahující azuleny - např. heřmánková silice (Oleum chamomillae). Silice jsou většinou kapalné, některé částečně tuhnou - např. silice růžová (Oleum rosae) nebo anýzová (Oleum anisi). Silice jsou většinou lehčí než voda, výjimku tvoří silice, obsahující více aromatických sloučenin, jako jsou silice hvozdíková (Oleum caryophylli) a skořicová (Oleum cinnamomi). To je důležité vědět později při izolaci.
Složení silic
Silice jsou nejčastěji tvořeny terpeny, zejména monoterpenickými uhlovodíky, aldehydy, alkoholy, ketony, kyselinami, estery, nebo seskviterpeny (uhlovodíkami i kyslíkatými látkami). Dále mohou být jejich složkou fenylpropanoidy. Vůni zpravidla podmiňují terpenické složky. V jedné droze mohou být přítomny látky z obou kruhů látek.
Výskyt silic
Silice se v rostlinách nacházejí velice často. Známe asi 3000 druhů, obsahujících silice, z nichž k významnějším patří asi 150 druhů.
Zde je několik čeledí, pro které je obsah silic typický: borovicovité (Pinaceae), hluchavkovité (Lamiaceae), zázvorníkovité (Zingiberaceae), pepřovníkovité (Piperaceae), vavřínovité (Lauraceae), routovité (Rutaceae), myrtovité (Myrtaceae), hvězdnicovité (Asteraceae) a miříkovité (Apiaceae).
Mezi těmito čeleďmi však existují rozdíly ve tvorbě a ukládání silic. Tak např. hluchavkovité vytvářejí povrchové žlázky - žlaznaté trichomy s obsahem silic. Miříkovité vytvářejí siličné kanálky, zázvorníkovité a pepřovité tvoří siličné buňky. Silice se tvoří v protoplasmě sekrečních buněk, a po jejich přepravě do vlastních siličných útvarů už nedochází k jejich zpětnému vstřebávání. Silice se mohou ukládat v některém rostlinném orgánu - podle toho pak rozlišujeme silici květů, listů atd. Někdy silice prostupují celou rostlinu, což je případ jehličnanů. Zajímavým poznáním je, že rostliny, které obsahují alkaloidy, mají málo silic nebo silice vůbec neobsahují a naopak. Silice mohou mít pro rostlinu různý význam, často je silice rostlinou používána k odpuzování potenciálních predátorů, pro něž je její vůně nesnesitelná.
Získávání silic
Silice se obvykle izolují z rostlinného materiálu pomocí techniky, zvané destilace s vodní parou. Rozdrobená droga se v destilační nádobě přeleje vodou a do směsi se vhání vodní pára. Často se čerstvý a ještě vlhký materiál přímo umístí na rošt nebo do drátěného koše a přehání se přes něj vodní pára.
Droga přelitá vodou se může také vařit přímo, ale v případě silic to není nejvhodnější řešení, neboť při teplotě varu vody, může docházet k chemickým změnám silice. Spolu s vodní parou unikají též prchavé látky (i výševroucí), které se s vodou nemísí - tj. silice. Páry se vhánějí do chladiče, kde kondenzují, a kondenzát se zachycuje a posléze se oddělí silice od vodné vrstvy.
Silice je většinou lehčí než voda a tudíž tvoří vrchní vrstvu, ale nesmíme zapomenout na výjimky - silice, obsahující mnoho fenolických látek (např. zmiňované silice hvozdíku a silice skořicová). Mnohé silice se nedají bez rozkladu destilovat. Pokud jsou v droze přítomné ve velkém množství, a to zejména v povrchových částech drogy, v oplodí, jak je tomu zejména u citrusových plodů, získávají se z drogy nejčastěji lisováním. Vylisovaná tekutina však není čistou silicí, ale obsahuje také vodu a rozličné jiné látky, např. pektiny. Proto se vytváří obtížně rozdělitelná emulze.
Použití silic
Silice nacházejí uplatnějí zejména v kosmetickém a potravinářském i krmivářském průmyslu. Ve farmacii se kromě silic používají též přímo siličné drogy a též jednotlivé izolované složky silic - např. z natě máty peprné (Herba menthae piperitae) se izoluje mátová silice (Oleum menthae piperitae) a z ní potom mentol, z natě tymiánu (Herba thymi) se izoluje tymiánová silice (Oleum thymi) a z ní thymol. Přitom účinky drogy, silice a izolované látky bývají často odlišné. Izolovaná složka se používá tehdy, pokud má silice a siličná droga nežádoucí vedlejší účinky (např. eukalyptová silice obsahuje terpeny, dráždící ke kašli, tak se izoluje přímo cineol. Na úpravu pachu a chuti léčiv a čajovin jsou vhodnější silice. Celá droga se používá ve chvíli, kdy jsou kromě silic obsaženy i jiné účinné látky, jako jsou třísloviny, hořčiny a podobně, které posilují pozitivní účinek drogy.
Existuje mnoho způsobů využití drog, obsahujících silice:
Prostředky dráždící kůži
Sem patří zejména silice s vyšším obsahem pinenů, cineolu, karvakrolu, citronelalu a limonenu - tj. silice terpentýnová, rozmarýnová, kafr, thymol. Na kůži vyvolávají pocit tepla a zčervenání. Tvoří složky mastí, používaných při revmatismu a neuralgických bolestech.
Antiflogistika
Jako protizánětlivých léčiv se používá silic, obsahujících některé terpeny - např. α-bisabolol, chamazuleny a β-farnezen z heřmánkové silice.
Expektorancia
Expektorancia podporují v dýchacím ústrojí sekreci hlenů, tudíž podporují vykašlávání a snižují tak dráždivost ke kašli. Používají se proto často jako inhalační prostředky. Patří sem silice kosodřevinová (Oleum pini pumilionis), eukalyptová silice. K ústnímu požití slouží silice fenyklová, anýzová a tymiánová.
Stomachika
Stomachika jsou látky, podporující chuť k jídlu jednak slabým drážděním žaludeční sliznice, která tak vylučuje více žaludečních šťáv, jednak také svou vůní a chutí. Patří sem zejména aromatické a ostře chutnající drogy, používané jako kořeniny.
Karminativa
Karminativa jsou látky, které působí zejména proti nadměrné plynatosti střev. Na střeva působí protikřečově a desinfekčně. Tento účinek mají zejména plody kmínu, fenyklu, anýzu a koriandru, květy heřmánku, nať máty peprné a nať dobromysli.
Diuretika
Některé siličné drogy působí též mírně močopudně. Tento účinek mají např. plody a silice z jalovce (Oleum juniperi) nebo plody a kořen petržele (Radix petroselini).
Desinfenkční a antiseptické prostředky
Mnohé siličné drogy a silice působí proti parazitům, červům a infekcím. Nejrapidnější je tento účinek u silic, obsahujících thymol, eugenol, cineol a karvakol. Konkrétně např. list buko (Folium bucco) působí desinfekčně na močové cesty, peroxid askaridol z merlíku má odčervující účinky, proti hmyzu působí některé terpeny, takže se některé drogy používají jako repelenty (např. kafr, terpentýn, mátová a citronelová silice). Jejich nevýhodou je poměrně krátká účinnost, silný pach a časté projevy kožních alergií.
