DIAGNOSTIKA
Onemocnění pohybového aparátu omezující vrcholnou výkonnost koní mají několik společných rysů. Způsobují nepříliš nápadné klinické potíže, zpravidla se nevyznačují typickým kulháním, ale vzhledem k tomu že jsou většinou bilaterální, tak se projeví zkrácením kroku, neochotou k pohybu, odmítáním maximální rychlosti. Příčinou těchto klinických příznaků je většinou diskomfort pohybového ústrojí, který působí zpravidla bolestivost patologického procesu.
V diagnostice se neuplatní klasické vyšetřovací postupy. Musíme se spoléhat na svůj cit a zkušenost posoudit kvalitu chodů koně, jeho postoj a dokázat správně přebrat anamnézu od trenéra nebo majitele. Hodně pomůže znalost potíží, které se mohou vyskytnout v různých typech zátěže.
Při vyšetření koně v pohybu si můžeme pomoci provokačním ohybovými a extenzními zkouškami, které při většině diskutovaných procesů zvýrazní pohybové potíže. Diagnostické injekce pomohou vyblokovat bolestivost patologických změn, ale jejich použití při těchto subakutních procesech je omezené.
Vedle klasických zobrazovacích vyšetřovacích metod rentgenologie a ultrasonografie se uplatňuje západní Evropě a Spojených státech stále více radioizotopová scintigrafie, která pomáhá detekovat velmi jemné zánětlivé a metabolické změny zvláště v kostech a odstupech a úponech vazů. Další klinicky slibnou metodou, která prožívá v této době výraznou konjunkturu, je termografie, umožňující detekci výše temperovaných míst na povrchu končetin koně. Pokročilejší zobrazovací metody (magnetická rezonance a počítačová tomografie) se zatím do běžné klinické praxe z cenových důvodů v podstatě nedostaly, i když jejich využití pro detekci delikátních defektů pohybového systému je velice slibné.
Nepřímo můžeme usuzovat na bolestivé procesy na pohybovém ústrojí z výsledku aplikace například nesteroidních antiflogistik a analgetik typu fenylbutazonu nebo flunixinu. Stále více se v klinické diagnostice a léčbě ortopedických potíží dostihových koní uplatňují alternativní medicínské metody, z nichž je již neoddiskutovatelný přínos akupunktury a homeopatie.
ŠLACHY, ŠLACHOVÉ ÚTVARY A VAZY
TENDINÓZA
Profesionální chorobou dostihových koní je tendinitida povrchového ohýbače prstu. Jedná se většinou o chronický degenerativní proces podmíněný akutní intenzívní zátěží, jehož povaha není dosud přesně známa. Označení tendinóza se používá v současnosti v anglosaské literatuře, aby se vyzvedl dystrofický charakter onemocnění. Při typickém zduření šlach bolestivost procesu neomezuje výkonnost, jak tomu je u ostatních diskutovaných ortopedických potíží, ale skutečnost, že hrozí nebezpečí ruptury, rozvláknění šlachové tkáně a kolaps závěsného aparátu prstu. Obloukovité zduření šlachy, temperace, palpační bolestivost jsou spíše kontraindikací zátěže, než že by samy o sobě způsobovaly snížení výkonnosti.
Při každém postižení šlachy je vhodné ultrasonografické vyšetření. Pomáhá odhalit rozsah defektu (procentuální postižení na průřezu a rozsah defektu v podélné ose šlachy).
Návrat původních mechanických vlastností šlachy při tomto zranění je nemožný, všechny léčebné kroky vedou pouze k podpoře fyziologického procesu hojení defektu. K dispozici máme intratendineální splitting, desmotomii šlašité hlavy povrchového ohýbače prstu a intratendineální aplikaci glykosaminoglykanů. Důležitá je správná rehabilitace a dostatečně dlouhá doba na zhojení defektu. Jen asi v 60 % případů se podaří koně se středně závažným postižením šlachy vrátit zpět do původní úrovně zátěže, ale vždy jej musíme velmi opatrně trénovat a bránit tak vzniku recidiv.
TENDOVAGINITIDA
Poměrně častou komplikací tendinózy je subakutní tendovaginitida - porucha funkce šlachové pochvy. Setkáváme se s ní hlavně při postižení spěnkové pochvy, vzácně v karpálním kanálu. Většinou dochází v důsledku zbytnění šlachy uvnitř pochvy k jejímu relativnímu přeplnění, zvýšení vnitřního tlaku na retinakulum pochvy a vzniká sekundární syndrom zaškrcení retinakula. V případě spěnkové pochvy hovoříme o symptomu zbytnění anulárního vazu, v zápěstí mluvíme o syndromu karpálního kanálu.
Zúžení průchodu pochvou vede k narušení její funkce, pohyblivost šlachy v pochvě je mechanicky omezena. Klinicky se defekt projeví nálevkou některé z výchlipek pochvy, zaškrcením kontury krajiny a omezením výkonu, který spíše souvisí s výše popsanou mechanickou překážkou než s bolestivostí procesu. Diagnózu může zpřesnit sonografické vyšetření, které informuje o zbytnění šlach a ztluštění retinakula.
V podobných případech máme k dispozici poměrně efektivní metodu léčby, spočívající v desmotomii (naříznutí, oddělení vazů) retinakula a uvolnění průchodu pochvou. Až na několik srůsty a záněty komplikovaných výjimek se nám zvláště v případě protětí anulárního vazu operace osvědčila, protože zajistila téměř plnohodnotný návrat mnoha koní do dostihového provozu.
ÚPONOVÉ DESMOPATIE
Častým ortopedickým problémem u sportovních i dostihových koní, který může podstatně ovlivnit výkon, je bolestivé natržení odstupu mezikostního svalu z palmární plochy III. metakarpu, které může být komplikováno vytržením vazů z kosti společně s malými úlomky. Proces je velmi bolestivý, chronický a obtížně léčebně zvládnutelný. Je zajímavé, že se o něm hovoří téměř výhradně v souvislosti s odstupem mezikostního svalu a ne jiných šlachových struktur.
Projevuje se bolestivým kulháním po práci v hluboké půdě, palpační bolestivostí, pozitivní obrácenou klínovou zkouškou. Diagnózu upřesní rentgenové a ultrasonografické vyšetření, ale obtížně se interpretují. Spolehlivě prokáže původ bolesti v těchto případech jen lokální diagnostiký obstřik místa odstupu svalu anestetikem.
Léčba těchto případů je zdlouhavá a vyžaduje několikaměsíční pohyb koně po rovných tvrdých cestách, který zajistí reparaci odstupu svalu. Proces snadno recidivuje.
