Únava a zotavení

Únava a zotavení

Přirozeným důsledkem jakékoliv činnosti, v závislosti na její intenzitě a trvání, je únava. Únava je obecně biologický jev, který se vyskytuje u všech buněk, tkání i orgánů, u všech funkcí organismu. Únava je také ochranným fyziologickým pochodem, který brání přepětí, vyčerpání a poškození organismu. Předchází opačnému pochodu, zotavení, kdy dochází k návratu funkcí k původnímu stavu.

Fyziologický stupeň únavy je u zdravého jedince současně podnětem pro další přizpůsobení a rozvoj funkčních schopností organismu, pro trénovanost. Kromě únavy ve smyslu fyziologickém známe i stavy, kdy únava je spojena již s projevy patologickými, jako je vyčerpání, přepětí, zchvácení, chronická únava a přetrénování.

Druhy a projevy únavy

Podle různých kritérií můžeme dělit únavu na převážně fyzickou (svalovou) a převážně psychickou (nervovou). Podle nástupu a trvání můžeme rozlišovat únavu akutní a chronickou, podle rozsahu únavu místní a celkovou.

Při fyzické celkové únavě akutní jde o snížení výkonnosti svalstva, vyvolané bolestmi a únavou přímo ve svalech.Současně dochází i k únavě motorických center a k oslabení dynamického pohybového stereotypu. Zhoršuje se vnímání, zpomalují se nervové děje. Výraz tváře koně odráží tuto skutečnost (facies hippocratica). Chronická únava vzniká při nedostatečném odpočinku a neúplném zotavení z předcházející činnosti, kdy zůstávají určité zbytky akutní únavy, které se dalším fyzickým zatížením zvětšují. 

Psychická složka únavy může mít rovněž formu akutní nebo chronickou. Obě tyto formy vznikají nejčastěji při zátěžích vysoké intenzity s vysokou úrovní anaerobního metabolismu a drastickou produkcí kyseliny mléčné, na kterou je mimořádně citlivý centrální nervový systém. Nástup této únavy urychluje nevhodné makroklima i mikroklima, onemocnění, karence ve výživě a další psychické faktory spojené s tréninkem a ošetřováním zvířat (hrubost personálu, týrání koní atd.). Následkem je vznik předrážděnosti, neposlušnosti, neochoty k výkonu, nechutenství, agresivity a zbrklosti při výkonu nebo naopak apatie a bojácnosti. Snižuje se pozornost koně, přizpůsobivost a pohybová koordinace, zvyšuje se úrazovost.

Rovněž místní únava může být akutní nebo chronická. Na rozdíl od únavy celkové se lokalizuje pouze na určité, v zátěži disponované součásti pohybového aparátu (např. určité svalové skupiny, únava šlachová atd.). 

Pro hodnocení stupně únavy v rámci trenérského sledování jsou v tabulce orientačně uvedeny základní příznaky různých stupňů únavy, které mohou sloužit k odhadu intenzity pohybové zátěže koně a vlivu na organismu

Základní klinické příznaky různých stupňů akutní celkové únavy   

Z objektivně měřitelných parametrů provází únavu snížení vitální kapacity plic, porušení acidobasické rovnováhy, zvýšení hladiny kyseliny mléčné a kyseliny pyrohroznové ve vnitřním prostředí (ve svalech i v krvi), přesuny vody mezi svalstvem a krví vedoucí k zahuštění krve a relativní polycytemii, přesuny iontů Na, K a Ca mezi svalem a krví, změny v červeném i bílém krevním obraze, změny aktivity enzymových systémů sloužících k přeměně látek při svalové činnosti (LDH) a zvýšení aktivity enzymů buněčné destrukce svalů (AST). V moči se může objevit bílkovina (proteinurie) a indikán (indikanurie). Zvyšuje se tuhost a bolestivost nejvíce namáhaných svalových skupin.

Příčiny a vznik únavy

Únava je pojem velmi široký. V komplexu však vždy znamená stav snížené výkonnosti, který se postupně dostavuje při jakékoliv činnosti.

Různé druhy zátěže vyvolávají únavu odlišnou cestou a z nestejných příčin, i když mnohé je společné. Únava a její příčiny také nejsou záležitostí jen některého orgánu, nebo některé funkce, ale záležitostí více funkcí, jejich koordinace a tudíž i záležitostí řídících funkcí - nervové a endokrinní soustavy - a organismu jako celku. Nicméně, může být u určitého druhu zátěže některá z funkcí rozhodující, funkcí, na níž záleží nejvíce, jejíž selhání je limitujícím faktorem vzniku únavy. 

V současné době se obecně uvádějí 4 základní příčiny vzniku únavy:

• vyčerpání energetických zásob
• nahromadění odpadových zplodin výměny látkové, vesměs kyselé povahy 
• fyzikálně chemické změny v činných tkáních
• změny regulačních a koordinačních mechanismů neurohumorálních

Makroergní fosfáty jsou sice nezbytné pro každý začátek zátěže, ale jejich kapacita je prakticky nepatrná a snadno se vyčerpává. Z makroergních substrátů je nejdůležitějším a rychle dostupným energetickým zdrojem jen svalový glykogen. K jeho vyčerpání může dojít jen při dlouhotrvajících výkonech koně (vytrvalostní jízdy, military nebo dlouhé steeple-chase). Proto zde může být vyčerpání energetických zdrojů považováno za příčinu únavy. U kratších, byť intenzivnějších výkonů koně, nelze glykogen vyčerpat, a tudíž příčiny únavy jsou jiné.

Kdybychom však vznik únavy, jako vyčerpání energetických rezerv, rozšířili v tom smyslu, že budeme uvažovat všechny látky, jež se zúčastňují přeměn nutných k uvolnění energie, pak by bylo možné do této skupiny příčin únavy zařadit i kyslík. Kyslík je v organismu v nepatrné zásobě a na jeho dodávce závisí celá energetická přeměna živin. Je tedy odolnost proti únavě u výkonů koně delších jak 1 minutu závislá na funkci dýchací a oběhové soustavy, na dodávce kyslíku do svalů, tj. na aerobní kapacitě a maximálním aerobním výkonu. Svalstvo je sice schopno pracovat na kyslíkový dluh (deficit), ale jen do určité míry.Anaerobně uvolněná energie má rovněž malou účinnost. Za nedostatku kyslíku probíhá špatně resyntéza glykogenu a makroergních fosfátů, hromadí se kyselina mléčná, vyčerpává se alkalická rezerva, narušuje se stálost vnitřního prostředí a vzniká únava.

• Nahromadění zplodin výměny látkové kyselé povahy je druhý aspekt z příčin vzniku únavy, především u zátěží do 2 minut výkonu. Kyselé zplodiny metabolismu, zejména kyselina mléčná, jsou na vzniku únavy účastny především působením na svalstvo a nervový systém. Svalová a celková acidóza vnitřního prostředí způsobuje vydatný pokles pH, snižuje výkonnost svalu a nakonec činí svalovou činnost nemožnou. Zajímavé však je, že malý pokles  pH je pro svalovou práci výhodný(přechodné zakyselení). Působí např. rozšíření kapilár ve svalu (vasodilataci), zvyšuje dráždivost dýchacího a oběhového ústředí, zvyšuje využití kyslíku. Podstatnější působení kyseliny mléčné než na sval je na centrální
  nervový systém, který je na ni mimořádně citlivý. Dochází k poruchám vnímání a nervosvalové koordinace, které jsou vlastním projevem únavy.
• Fyzikálně chemické změny v činných tkáních při únavě jsou spojeny s porušením rovnováhy iontů. Činný sval ztrácí K, který přechází do krve (hyperkalemie) a přijímá Na a Cl.
  Ztráta draslíku vede ke zhoršení resyntézy glykogenu a k ochuzení svalu o zdroj energie. Další příčiny únavy spočívají v přesunu vody z krve do tkání a v přesunu vápníku ze svalu do krve. Nejdůležitější důsledek těchto přesunů je snížení bioelektrických proudů ve svalstvu a v nervstvu a tudíž i poruchy nervosvalové koordinace. Tato příčina se nejvíce uplatňuje u výkonů nad 2 minuty trvání.
• Důležitým mechanismem vzniku únavy je útlum v centrální nervové soustavě, způsobený přemírou aferentních vzruchů z činného svalstva. Jeho následkem je špatná nervosvalová koordinace, snížení pohotovosti a ostrosti vnímání, ztráta dynamického pohybového stereotypu a v psychické oblasti vznik předrážděnosti až agresivity nebo naopak vznik apatie a bojácnosti.

Únava při zátěžích různé intenzity a objemu

Při výkonech maximální intenzity 90 -100% maxima, rychlostní a silové výkony, kterými jsou např. letounské a mílařské distance dostihových koní, je značně omezena dodávka kyslíku dýcháním a svalstvo pracuje na velký kyslíkový deficit. Energie se uvolňuje z velké části jen anaerobně při vydatné produkci kyseliny mléčné.  Je tomu tak proto, že tento výkon trvá poměrně jen krátkou dobu (50 - 100 s) a tudíž dýchání a oběh krevní se nestačí přizpůsobit tak enormně zvýšeným požadavkům. Proto objem výkonu (doba, délka trati), který může kůň absolvovat
v maximální rychlosti (tj. maximální anaerobní výkon), je závislý na anaerobní kapacitě organismu. Vyčerpává-li se tato anaerobní kapacita během výkonu, musí kůň snížit rychlost ještě před ukončením výkonu (např. ve finiši). Kromě vyčerpání anaerobní kapacity a nahromadění kyseliny mléčné ve svalech působí na vznik únavy při těchto výkonech i ochranný útlum v centrálním nervovém systému, podmíněný nedostatkem kyslíku a hromaděním kyseliny mléčné. 

Při výkonech submaximální intenzity 70 - 90% maxima, kterými jsou např. vytrvalecké rovinové tratě a případně  i dostihy překážkové, záleží především na dodávce kyslíku dýcháním a oběhovým systémem. Spotřeba kyslíku dosahuje maximálních hodnot (tj. maximální aerobní výkon). Avšak i zde je výdej energie tak vysoký, že potřeba kyslíku není plně kryta jeho dodávkou transportním systémem. Vzniká velký kyslíkový deficit a uplatňuje se plně energie uvolňovaná anaerobně s produkcí kyseliny mléčné. Mozek, který je nejcitlivější na kyselé produkty, zasáhne na tyto změny ochranným útlumem dříve, než dojde k úplnému vyčerpání organismu a kůň je donucen snížit rychlost. Příčinou všech těchto změn však zůstává nedostatek kyslíku. Odolnost proti únavě je proto v těchto disciplínách dána vysokým maximálním aerobním výkonem koně, který je umožněn vysokou aerobní kapacitou organismu, tj. především výkonností kardiorespiračních funkcí. Vysoký maximální aerobní výkon umožňuje koni krýt větší část výkonu (dobu, délku trati) při vyšší intenzitě (rychlosti) aerobní cestou úhrady energie.

U výkonů submaximální intenzity 50 - 70% maxima, jako jsou např. dlouhé překážkové dostihy, případně i vytrvalostní výkony střední intenzity (30 - 50% maxima) jako je např. military, ensurance ride apod., je spotřeba kyslíku v časové jednotce v porovnání s předchozími výkony poměrně malá a tudíž nedostatek kyslíku nelze považovat za primární příčinu únavy. V těchto disciplínách dochází k setrvalému stavu, kdy spotřeba kyslíku, dýchání a oběh krevní se ustálí na určité výši, která však není hraniční a na této úrovni setrvává velkou část výkonu. Malý kyslíkový deficit, který vznikne na začátku zátěže se při výkonu v podstatě nezvětšuje a kyselé meziprodukty se během výkonu hromadí v menším množství. U některých dlouhodobých výkonů výkonů, jako např. endurance ride, se acidobazická rovnováha upraví ještě v průběhu závodu. Při dlouhodobých výkonech je proto možné považovat za příčinu únavy vyčerpání svalového glykogenu a hypoglykemii.  Mnohem důležitější příčinou únavy při všech vytrvalostních výkonech je však porucha v přeměně minerálních látek a fyzikálně chemické změny ve tkáních.  Přesun draslíku ze svalu do krve vede k adynamii, poruchám koordinace pohybu a nebezpečným pádům z únavy. Únava při těchto druzích zatížení se projevuje výraznými příznaky v oblasti svalstva a kloubů, vnitřních orgánů a nervové soustavy, které vedou až ke zhroucení organismu (zchvácení).

Zotavení z únavy

Zotavením označujeme fázi po skončení pohybové činnosti koně. Jestliže během únavy docházelo ke katabolickým (destrukčním) procesům, dochází při zotavení k procesům anabolickým (procesům obnovy). Doba zotavení záleží na intenzitě a objemu zatížení a je u různých funkcí různá. 

K likvidaci kyslíkového dluhu a obnovení klidové spotřeby kyslíku dochází většinou do 30 minut po skončení zátěže. Kyselina mléčná, pomalu difundující ze svalů do krve, může být zvýšená až do 60 minut po zátěži To ovšem záleží na velikosti únavy. Dá se tedy obecně říci, že k dosažení klidových hodnot po zátěži dochází v průběhu 60 minut. Neznamená to však, že dojde k dokonalému odpočinku a zotavení a že by byl organismus připraven pro další vysokou zátěž. Popsaná úprava vnitřního prostředí se týká jen obnovení kardiorespiračních a biochemických funkcí, nikoliv funkcí dalších, zejména nervových. 

Daleko výhodnější pro zdárný průběh zotavovacích procesů je aktivní odpočinek, než odpočinek pasivní. Aktivní odpočinek je změna pohybové činnosti nebo činnost nízké intenzity (do 30% maxima), která má za úkol odstranit únavu a urychlit proces zotavení. Aktivní odpočinek má především povzbudit obnovovací pochody v těch oblastech centrální nervové soustavy, které jsou nejvíce unaveny. Toto je především psychický aspekt aktivního odpočinku a proto zde mají tak významné uplatnění nespecifické podněty jako je klus u cvaláků, vycházka do terénu, výběh, plavení koní apod.

Aktivní odpočinek je také směrován na dokonalou obnovu především ve výkonných orgánech pohybu - pohybovému aparátu - svalstvu. Proto výběr pohybových prvků při aktivním odpočinku je třeba volit tak, aby byly zaměstnány především ty svalové skupiny, které se minimálně podílely na vlastním výkonu koně. Proto i zde mají uplatnění výše uvedené nespecifické podněty, které namáhají jiné svalové skupiny a ve svalech potřebných pro výkon vyvolávají překrvení vedoucí k odplavení zbytků únavy a dodávce dalších živin k superkompenzaci energetického a strukturálního potenciálu. 

Vedle aktivního odpočinku můžeme odstraňování únavy urychlit také řadou fyzikálních prostředků, působících na organismus celkově (umývání koní, masáže, plavení koní) nebo lokálně, zejména na pohybový aparát koně (vodoléčba, ultrasonoterapie, zábaly, různé druhy masáží a embrokací).