Názory na to, jak psa správně krmit, nejsou jednotné a často bývají ovlivněny různými polopravdami a nepodloženými fámami, které se mezi chovateli snadno šíří. Ani knihy o výživě psů, které jsou k dispozici na našem trhu, většinou nepodávají příliš objektivní informace o skutečných potřebách psů, protože se jedná buď o literaturu podporující zájmy výrobců průmyslových krmiv, nebo o publikace psané laickými autory, které nevychází z odborných znalostí o fyziologii trávení a potřebě živin. A bohužel ani většina veterinárních lékařů není v této oblasti plnohodnotně informována. Je to do jisté míry pochopitelné, protože výživa psů stojí obvykle až na okraji jejich odborného zaměření.
Jaké jsou možnosti krmení psů?
I když se v současné době někdy uvádí jako jediný správný způsob krmení psů výhradní použití průmyslových krmiv, existují také jiné možnosti, jak jim zajistit plnohodnotnou výživu. V praxi se můžeme setkat s řadou psů, kteří dobře prospívají i na doma připravované stravě nebo na kombinaci průmyslových a domácích krmiv. Žádný způsob krmení nelze označit jako jednoznačně nejlepší a vzhledem k velké variabilitě psů a jejich potřeb nelze dát univerzální návod na jejich optimální krmení. Vždy ale platí, že by se krmná dávka měla skládat ze surovin, které jsou pro psa vhodné a měla by poskytovat potřebné množství energie a veškerých živin ve správném poměru a ve využitelné formě. Při výživě psů je třeba vždy vycházet z jejich individuálních potřeb a vybírat takový způsob krmení, který v první řadě vyhovuje psovi a až potom i jeho majiteli.
Rozlišujeme tři základní způsoby krmení psů:
krmení výhradně průmyslovými krmivy, suchými nebo vlhkými krmení doma připravovanou stravou, vařenou nebo syrovou kombinace průmyslových a domácích krmiv Každý z uvedených způsobů krmení má své přednosti a nedostatky. Každý z nich je možné použít způsobem, který psovi zajistí odpovídající výživu a bude plně respektovat jeho potřeby. A každý z nich lze také použít způsobem, který může vést ke vzniku nutriční dysbalance, případně až k rozvoji závažných zdravotních problémů.
Krmení průmyslovými krmivy je jednoduché a nevyžaduje od majitele rozsáhlejší znalosti z oblasti výživy. V současné době tento způsob krmení psů významně převažuje. Podle rozsáhlého průzkumu provedeného v USA a Austrálii více než 90 % psů přijímalo průmyslově vyráběná krmiva v množství minimálně 50 % z jejich celkového příjmu, přičemž výrazně převládala krmiva suchá.
V novější studii provedené v Německu bylo zjištěno, že asi 58 % všech sledovaných psů bylo krmeno výhradně průmyslovými krmivy (suchými i vlhkými) a 35 % dostávalo průmyslová krmiva v kombinaci s dalšími druhy potravy. K hlavním výhodám průmyslově vyráběných krmiv patří vedle jednoduchosti použití také jejich nutriční vyváženost. Krmiva deklarovaná jako kompletní jsou sestavena tak, aby odpovídala požadavkům standardů AAFCO (Association of American Feed Control Officials) nebo FEDIAF (European Pet Food Industry Federation)
Přesto může i krmivo vyvážené podle oficiálních standardů u některých zvířat vyvolat deficit, nebo naopak přebytek jednotlivých živin.
Nutriční standardy AAFCO i FEDIAF jsou formulovány jako minimální doporučené hodnoty, pouze u některých živin jsou uvedené také maximální hodnoty, přičemž rozmezí mezi minimálnía maximální hodnotou bývá poměrně široké. Tyto požadavky může splňovat krmivo, které se svým obsahem živin pohybuje těsně nad doporučeným minimem, stejně jako krmivo, které uvedené hodnoty výrazně překračuje. Proto lze pozorovat někdy i značné rozdíly v deklarovaném obsahu živin u krmiv určených pro stejnou kategorii psů od různých výrobců, přestože všichni zaručují nutriční vyváženost svých produktů. K tomu navíc přistupuje faktor využitelnosti živin, která je ovlivněna způsobem tepelného opracování během procesu výroby i složením a kvalitou použitých surovin.
Při výběru průmyslového krmiva je třeba vždy velmi pečlivě posoudit jeho živinové i surovinové složení tak, aby co nejlépe vyhovovalo potřebám konkrétního psa. K nevýhodám průmyslových krmiv patří ne zcela transparentní složení, v některých případech sporná kvalita použitých surovin a obsah látek, které mohou představovat zdravotní riziko.
Doma připravované dávky mají na rozdíl od průmyslových krmiv známé surovinové složení a obvykle i vyšší zastoupení živočišných složek. Výhodou bývá také vyšší chuťová přitažlivost. K hlavním rizikům doma připravovaných dávek patří jejich nutriční nevyváženost. Studie, které se zabývaly hodnocením doma připravovaných diet v USA i v Evropě, prokázaly deficit i přebytek některých živin, k nejčastějším problémům patřil nedostatek a nesprávný poměr vápníku a fosforu. Při použití domácí stravy je třeba počítat také s náročnější přípravou a skladováním surovin, zejména masa a dalších živočišných produktů.
Kombinace průmyslových a domácích krmiv spojuje výhody i nevýhody obou systémů a představuje určitý kompromis mezi nimi. I když se tento způsob často nedoporučuje kvůli rozdílné stravitelnosti jednotlivých složek a narušení nutriční rovnováhy průmyslového krmiva, hodně chovatelů tímto způsobem krmí bez jakýchkoliv problémů.
Také ve studiích, které se zabývaly průzkumem různých přístupů ke krmení psů, bylo zjištěno, že významné procento chovatelů používá kombinaci průmyslových krmiv s dalšími druhy potravy. Pokud to psovi vyhovuje a nezpůsobuje žádné trávicí ani jiné zdravotní problémy, není důvod se kombinaci krmiv vyhýbat.
Nejčastější argumenty proti míchání průmyslových krmiv a domácích surovin zahrnují rozdílnou dobu pobytu v žaludku, riziko zpomalení jeho vyprazdňování a snížení využitelnosti živin. Tvrzení, že se průmyslová a domácí krmiva tráví odlišně a že při jejich kombinaci dochází ke zpomalení vyprazdňování žaludku a snížení využitelnosti živin, není založeno na žádném vědeckém důkazu. Faktory, které ovlivňují dobu pobytu krmiva v žaludku a jeho přechod do tenkého střeva, jsou ale z odborné literatury dobře známé. V žaludku dochází k promíchání potravy s žaludeční šťávou, přičemž její vylučování je řízeno na základě složení celé tráveniny, bez ohledu na původ jednotlivých složek. Také vyprazdňování žaludku je ovlivněno vlastnostmi tráveniny jako celku, základními faktory jsou velikost částic, obsah vlhkosti a obsah živin, zejména tuku, bílkovin a rozpustné vlákniny. Platí, že větší velikost částic, menší obsah vlhkosti a vyšší obsah tuku, bílkovin nebo rozpustné vlákniny vyprazdňování obsahu žaludku do tenkého střeva zpomalují.
U zdravých psů dochází k vyprázdnění žaludku za 7–10 hodin po nakrmení, zvracení nestrávené nebo částečně natrávené potravy za více než 8–12 hodin po jídle obvykle signalizuje poruchu motility žaludku.
Dalším argumentem proti kombinaci různých druhů krmiv je narušení vyváženého živinového složení. K tomu může snadno dojít např. při míchání kompletního suchého krmiva s větším množstvím masa, které má velmi nízký obsah vápníku a je bohaté na fosfor.
Pokud se k této kombinaci současně nedoplní zdroj vápníku, dojde k narušení původně vyrovnaného poměru mezi vápníkem a fosforem v suchém krmivu. Proto je nutné při kombinování různých druhů krmiv vždy zajistit, aby nedošlo k závažnému narušení rovnováhy živin. Množství doplňkového krmiva zhruba do 20 % z celkové dávky nenaruší poměry živin nijak významně, při vyšším podílu je ale třeba doplňkovou složku správně vyvážit a doplnit o chybějící živiny. Vždy se také musí brát v úvahu celkový denní příjem energie a upravit dávkování krmiv podle potřeby psa tak, aby zbytečně nepřibíral ani nehubnul. Při dodržení uvedených zásad není důvod kombinaci různých druhů krmiv zavrhovat, protože může být i prospěšná tím, že zvyšuje pestrost krmné dávky a obohatí ji o širší spektrum živin.
Autor: MVDr. Jan Šterc, Ph.D.
