Zánětlivý proces je reakcí organismu, nejčastěji na cizorodou látku, ale je to i určitý typ ochranné reakce. Reakce živé tkáně na poškození organismu zahrnuje dvě hlavní složky
- reakci cév
- reakci buněk
Zvláštní formou je alergický zánět – který představuje patologickou reakci imunitního systému.
Průběh zánětu - podle délky trvání'
Akutní - trvá 1 - 2 týdny
Místní - je charakterizován 5 hlavními znaky
- zčervenání
- vyšší teplota
- zduření (otok)
- bolestivost - dráždění nervových zakončení, event. poškození nervů
- porušená funkce - snížení nebo naopak zvýšení funkce
Charakteristika zánětu vychází už z antické medicíny. Říká, že je to bolest, zarudnutí, otok a zhoršená funkce. Například některý typ zánětu podkoží se projeví zarudnutím a během šíření se může opouzdřit nebo hnisat. Hnis tvoří zejména nekrotická tkáň, bílé krvinky a bakterie a je třeba ho co nejdříve řešit.
Celkový:
- horečka - nejčastější projev zánětu, především bakteriálního, resp. infekčních.
Může být vyvolán infekčními mikroorganismy, působením chemických a fyzikálních vlivů nebo ischémií tkáně. Zánětlivá odpověď probíhá nejprve lokálně (aktivace koagulačního systému, kininového, komplementového a fibrinolytického). Poté následuje systémová odpověď (horečka, leukocytoza, tachykardie, zvýšení produkce proteinů akutní fáze, vyplavení glukokortikoidů). Cílem těchto procesů je ohraničit poškozené ložisko, eliminovat šíření patogeního agens, stimulovat přirozenou a specifickou imunitní odpověď, navození ztracené homeostázy a reparovat poškozenou tkáň. Zánět má složku alterativní, exudativní, proliferační a imunitní.
- Subakutní - navazuje na akutní a trvá kolem 6 týdnů
- Chronický - déle než 6 týdnů
Chronický zánět možno definovat jako dlouhotrvající zánět déle než 6 týdnů, při němž mohou procesy akutního zánětu s tkáňovou destrukcí a procesy hojení probíhat společně.
Chronický zánět vzniká:
- jako následek akutního zánětu buď při odolnosti infekce či jiného zánětu
- pokud je normální proces hojení něčím narušen
- následek opakovaných infekcí
- nejčastěji jako následek pomalu probíhající zánětlivé reakce, která nevyvolá klasické tkáňové projevy akutního zánětu, např., protože jde o infekci nízce virulentními mikroorganismy, u nichž nízká toxicita nevyvolá dostatečnou imunologickou reakci.
- patologické imunní reakce, autoimunních chorob, kdy se tvoří protilátky proti antigenům vlastních tkání.
Projevy chronického zánětu:
Na rozdíl od akutního zánětu chybí vaskulární změny (aktivní hyperémie), chybí zánětlivý otok, velká tvorba výpotku. Chronický zánět je charakterizován převahou lymfocytů a makrofágů a dále přítomností plasmatických buněk (imunní reakce má dostatečný čas na tvorbu specifických protilátek). Destrukce tkáně je způsobená hlavně zánětlivými buňkami. Chronický zánět je vždy spojen s procesy hojení - především proliferace kapilár a proliferace fibro - a myofibroblastů (fibróza) - chronický zánět vede k nahrazení poškozené tkáně vazivem - jizvou.
Buňky zánětu
- Neutrofily se uplatňují při vzniku imunitní odpovědi na poškození. Jejich hlavní funkcí je fagocytóza, přičemž nejsou schopny fagocytózu opakovat a po splnění funkce hynou apoptózou.
- Bazofily jsou zdrojem zánětových mediátorů a cytokinů. Dále jsou efektorovými buňkami v IgE zprostředkovaných reakcích.
- Eozinofily jsou hlavními efektorovými buňkami v alergickém zánětu, a uplatní se při destrukci parazitů.
- Monocyty jsou cirkulující buňky, které jsou prekurzorem pro tkáňové makrofágy. Makrofágy se uplatní především svou schopností fagocytózy, dále jsou antigen prezentujícími buňkami,
producenty řady cytokinů, růstových faktorů pro fibroblasty a endotelové buňky. Zahajují celou kaskádu imunitních reakcí. - Endotelové buňky jsou stimulovány IL-1 a TNFalfa. Mají prokoagulační aktivitu, produkují prostaglandiny, PAF, indukují expresy adhezivních molekul, oxid dusnatý.
- T-lymfocyty a B-lymfocyty jsou zodpovědné za rozvoj specifické imunitní reakce, vytváří řadu cytokinů.
- Plasmocyty produkují protilátky.
Hojení zánětu:
- úplná úprava k normálu
- jizvou
Není tomu tak, každá nemoc neznamená zánět. Zánětlivý proces je obecná reakce organismu a to nejčastěji na cizorodou látku, bakterie, cizí předměty a podobně, ale je to i určitý typ ochranné reakce. Podílí se na ní zejména imunitní systém, lépe řečeno některé typy protilátek, které často například po prodělané infekci - přetrvávají v těle až několik let. Celého procesu se účastní také řada proteinů a bílých krvinek mnoha typů a vlastností. Každý zánět je nutné včas a pečlivě léčit, aby nepřešel do chronického stadia, kdy nastanou nevratné změny orgánů,sliznic a jejich funkcí.
Zánětlivé procesy souvisejí s narušenou imunitou.
Pokud má organismus narušený imunitní systém, je k zánětlivým stavům náchylnější. Nelze však říci, že by počet zánětů a infekcí stoupal s věkem. Organismus staršího zvířete sice je „křehčí“, ale záleží na tom, jak je schopen s infekcí bojovat a bránit se jejímu vzniku.