Tuky v krmných dávkách koní jsou již dnes běžnou surovinou, kterou s oblibou majitelé koní využívají ať už z hlediska nutričního nebo terapeutického.
Za jakým účelem přidávat tuk do krmné dávky?
- podpora kvality srsti, pokožky, přelínání
- zlepšení tělesné kondice, nárůst hmotnosti
- u koní s metabolickým onemocněním
- u senzitivních koní zdroj bezsacharidové energie
- úspora prostoru v krmné dávce
- nezbytné pro vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích (A, D, E, K)
Termín tuk označujeme živinu, která dodává tělu energii, pomáhá udržovat tělesnou teplotu a chrání tělesné tkáně a orgány. Můžeme se setkat i s jiným názvem „Lipidy“
Kde je najdeme?
v dostupných olejnatých semenech jako je len, ostropestřec, konopí, chia, řepka, slunečnice, pupalka, brutnák, černucha, rakytník, dýně, světlice, kamejka rolní. Další suroviny, ze kterých lze olej získat - rýžové otruby, pšeničné klíčky, hroznová semena, sojové boby, kukuřice. Nepoměňme, že čerstvá pastva také obsahuje tuky převážně ve formě omega n-3.
Mají všechny tuky stejnou kalorickou hodnotu?
Ano, pokud jde o jejich kalorickou hodnotu, která poskytuje stejné množství energie. Energetická hodnota u tuků obsahuje 2,25krát více kalorií, než obilniny jako je oves, ječmen, kukuřice o stejné hmotnosti. Stravitelnost tuků je více jak 95 % a jako zdroj energie metabolizovány efektivněji než sacharidy nebo bílkoviny. Energetické ztráty tuků v důsledku fermentace, močení, vylučování, dusíkatých sloučenin oproti sacharidům nebo bílkovinám je téměř nulová. Tuky jsou všeobecně považovány za pomalejší zdroj - chladné energie, které u senzitivních jedinců nezpůsobí výkyvy vzrušivosti.
Jsou všechny tuky a oleje stejné?
Ne, všechny tuky nemohou mít stejné nutriční hodnoty, ty závisí na povaze a obsahu různých mastných kyselin i množství vitaminů rozpustných v tucích, které přirozeně obsahují. Mastné kyseliny mají v organismu specifické role, jejich množství a typ má z hlediska výživy, různorodé a důležité účinky.
Poměry a typy mastných kyselin v rostlinném oleji se liší v závislosti na konkrétním semenu ze kterého jsou získány.
Mastné kyseliny, které převažují, neurčují pouze nutriční vlastnosti, ale také fyzikální vlastnosti a vhodné použití konkrétního oleje v krmné dávce.
Obsahy a typy mastných kyselin také ovlivňuje odrůda, klimatické podmínky, způsob sklizně, skladování, technologie zpracování i konzervace.
Jaké typy mastných kyselin oleje obsahují?
Mastné kyseliny dělíme na tři základní kategorie:
- nasycené mastné kyseliny
- mononenasycené mastné kyseliny - s jednou dvojnou vazbou
- polynenasycené mastné kyseliny - se dvěma a více dvojnými vazbami
Nenasycené mastné kyseliny se dělí na mononenasycené a polynenasycené.
Mononenasycené mastné kyseliny si tělo dokáže samo syntetizovat, proto není na jejich příjmu v krmné dávce závislé, nicméně jejich příjem je i přesto důležitý. Pokud se budeme držet značení kyselin dle klasifikace omega, můžeme říct, že mononenasycené mastné kyseliny se řadí mezi omega 9, které zastupují: kyselina palmitoolejová, olejová, eruková.
Polynenasycené mastné kyseliny dále dělíme na dvě podskupiny: n-3 a n-6 (podle starého názvosloví omega 3 a omega 6).
Omega 6 zastupují kyseliny: linolová, γ-Linolenová, linolelaidová, dihomo-γ-linolenová, arachidonová dokosadienová, petroselaidová.
Omega 3 zastupují kyseliny: α-Linolenová, eikosapentaenová, dokosapentaenová, dokosahexaenová.
Nasycené mastné kyseliny (MK) jsou odolnější vůči tepelné úpravě, mají vyšší teplotu tání. Při pokojové teplotě zůstávají v tuhém stavu např. kokosový tuk.
Nenasycené mastné kyseliny zastupují: octová, propionová, kaprylová, kaprinová, laurová, myristová, palmitová stearová.
Proč se omega-6 a omega-3 mastné kyseliny nazývají esenciální mastné kyseliny?
Omega n-3 a n-6 mastné kyseliny jsou nezbytné živiny, protože si je organismus neumí syntetizovat a každou z nich potřebuje každý den.
Lze je získat pouze prostřednictvím vyvážené krmné dávky i s ohledem na vzájemné poměry n-3 a n-6.
Každý rostlinný olej nebo semena mají své vlastní nutriční vlastnosti. Některé jsou bohaté na omega-3 mastné kyseliny, jiné bohaté na omega-6 mastné kyseliny. Vzhledem k tomu, že rostlinné, ale i živočišné oleje jsou hlavním zdrojem esenciálních mastných kyselin v krmné dávce, doporučuje se pro dosažení vhodné rovnováhy v zastoupení esenciálních mastných kyselin oleje obměňovat.
Správné množství a rovnováha esenciálních mastných kyselin omega-6 a omega-3 mastných kyselin je v krmné dávce je důležitá. Mastné kyseliny jsou součástí buněčných membrán a jsou klíčové pro komunikaci mezi buňkami a regulaci průchodů látek dovnitř a vně buněk. Účastní se procesů - regulace krevního tlaku, srážení krve, metabolismu lipidů v krvi, imunitní reakce, zánětlivé procesy. Tyto rozdíly je důležité pochopit, protože tyto dva typy polynenasycených tuků, hrají klíčovou roli ve struktuře buněčné membrány i dalších fyziologických procesech.
I když jsou omega 3 a omega 6 esenciální mastné kyseliny pro organismus nezbytné, jejich specifické vlastnosti a jejich aktivita v organismu je rozdílná.
Omega n-6 mohou podporovat zánětlivé stavy v organismu, pokud jsou konzumovány v nadměrném množství a v nevyváženém poměru s omega n-3 mastnými kyselinami. Některé omega-6 mastné kyseliny, jako kyselina GLA - γ-Linolenová, arachidonová, mohou být prekurzorem pro tvorbu zánětlivých mediátorů, které působí protizánětlivým účinkem. Zdroje rostlinných olejů s převládající omega 6: slunečnicový, kukuřičný, rýžový, ostropestřecový, sójový.
Omega n-3 mají tendenci zánět v organismu potlačit, například kyselina eikosapentaenová (EPA) a dokosahexaenová (DHA), jsou známy nejen svými protizánětlivými účinky. Zdroje EPA a DHA: olej z mořských řas, olej z ryb standardizovaný na obsah EPA a DHA, krill a rostlinné oleje lněný, řepkový, konopný. Zajímavost k rybímu tuku, ryby přeměňují kyselinu γ-Linolenová z vodních, mořských řas na EPA a DHA.
Pozor máme ale mastné kyseliny, které řadíme do omega n-6 zejména kyselina GLA - γ-Linolenová, která se vyskytuje nejvíce v semenech brutnáku lékařského, pupalky dvouleté, hroznových jádrech, konopném semeni, semenech černého rybízu a její význam v organismu je velmi důležitý. Má schopnost měnit a regulovat produkci zánětlivých mediátorů v organismu. To je velmi důležité, protože některé zánětlivé stavy, mohou být způsobeny dysregulací zánětlivých mediátorů.
Existuje ještě jedna cesta, a to je přeměna polynenasycených mastných kyselin, která má bohužel v organismu své limity. V organismu dochází k metabolickým drahám, které umožňují přeměnu některých omega n-6 mastných kyselin na omega n-3 mastné kyseliny. Tato přeměna se většinou odehrává prostřednictvím enzymů.
Cesta přeměny z omega n-6 kyseliny linolové postupně vzniká kyselina γ-Linolenová, následně dihomo-gama-linolenová a nakonec kyselina arachidonová.
Cesta přeměny z omega n-3 kyseliny alfa-linolenové vzniká kyselina eikosapentaenová (EPA) a dokosahexaenová (DHA). V organismu je cesta přeměny ALA v EPA velmi nízká a dosahuje hodnoty do 8 %. Zajímavostí je, že u samičího pohlaví, je tato přeměna pozitivně ovlivněna estrogeny a také fytoestrogeny
zejména lignanů z lněného semínka. DHA je syntetizována z ALA řadou desaturací, elongací a β-oxidací. Enzymy zapojené do syntézy DHA z ALA jsou také používány n-6 PUFA a n-9 mastnými kyselinami, což vede ke konkurenci mezi n-3 PUFA, n-6 PUFA a n-9 mastnými kyselinami o tyto enzymy.
Přeměna ALA v DHA je minimální, do přeměny vstupují enzymy elongáza a delta-6-desaturáza, který se účastní obou přeměn jak dráhy omega n-3 tak omega n-6 a soutěží o tento enzym, který je pro syntézu kyseliny arachidonové limitující.
Tímto procesem může tělo vytvářet omega n-3 mastné kyseliny z některých dostupných omega n-6 mastných kyselin. Sledovací studie konzistentně ukazují, že ALA může být přeměněna na DHA, ale konsensus je, že míra přeměny je nízká (1–5 %). Výsledky naznačují, že rychlost syntézy se bude lišit podle složení mastných kyselin a celkového obsahu PUFA v základní stravě. Je důležité zdůraznit, že tato konverze při konzumaci lněného semínka nebo oleje není tak efektivní, jako přímý příjem omega n-3 mastných kyselin z olejů, které jsou standardizované na omega n-3. řasového nebo rybího oleje. Další faktory, které ovlivňují konverzi v organismu jsou stáří, kondice, metabolismus, hormonální rovnováha, onemocnění a pohlaví.
Jaké tuky nakonec do krmné dávky zahrnout?
Z energetického hlediska všechny. Z hlediska vyváženého poměru omega n-3 a n-6 jsou nejvhodnější oleje - řepkový, lněný, konopný, méně vhodný ostropestřecový, který lze střídat s vhodnými oleji, které jsou bohaté na omega n-3. Použití ostropestřecového oleje se nevylučuje, je vhodné zhodnotit kompletní krmnou dávku, do které bude zahrnut i příjem omega n-3 z pastvy.
Kolik je málo a kolik je moc?
Vše závisí na obsahu, jednotlivého zastoupení PUFA a za jakým účelem budeme olej přidávat.
- podpora kvality srsti, pokožky, přelínání od 120 ml denně
- kolikové obtíže od 100 - 300 ml denně
- zlepšení tělesné kondice, nárůst hmotnosti od 150 ml denně
- zdroj bez sacharidové energie, úspora prostoru v krmné dávce od 200 ml denně
- nezbytné pro vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích (A, D, E, K) od 100 ml denně
Jako u každé nové suroviny i tuky zařazujeme do krmné dávky postupně. Jde o přizpůsobení trávicího traktu. Zařazujte postupně minimální množství 30 - 50 ml dle hmotnosti koně a v průběhu týdne postupně zvyšujte na potřebnou dávku. Přechodně se může vyskytovat měkčí nebo řidší konzistence trusu, která se v průběhu několika dnů s adaptací na zvýšené množství tuků v krmné dávce upraví.
Co ovlivňuje vstřebatelnost tuků a kdy s tuky zacházet obezřetně?
Se stoupající potřebou stoupá i potřeba vitaminů rozpustných v tucích zejména vitaminu E. Tuky jsou náchylné k oxidaci, což může vést k tvorbě volných radikálů a poškození buněk, což je proces, který může být částečně zmírněn právě pomocí vitaminu E, který působí jako antioxidant. Když se zvýší množství tuku v krmné dávce, zvýší se potřeba vitaminu E i riziko oxidace tuků.
Doporučené množství je 1 – 1,3 IU na 1 ml oleje v krmné dávce. Je nutno zohlednit celkovou krmnou dávku a její obsah vitaminu E.
Kdy omezit tuky v krmné dávce?
tuky omezujeme u koní s onemocněním jater, u kterých je důležité se vyhýbat krmné dávce s vysokým obsahem tuku, aby se snížila možnost ukládání tuku v játrech, které mohou dále zhoršovat jejich funkci. U koní se syndromem opožděného vyprazdňování žaludku, olej zpomaluje pasáž potravy.
